zde verze pro tisk

Rötspitze (3496 m) - SV hřeben (Nordostgrat, III-)

Rakousko / Tirol / Venedigergruppe

srpen 2015

Moje Google mapa s vyznačením trasy

Lucce se po dvou letech už značně stýskalo po lezení v Alpách, tak si vymyslela tento krátký výlet. Konec srpna 2015, počasí parádní a my vyrážíme přes Mnichov, Kufstein, Kitzbühel, Mittersill, Felbertauernstrasse (za průjezd se platí 10€ za auto) a Matrei do oblasti Gross Venedigeru, na konec údolí do Hinterbichlu, resp. Strödenu (placené parkoviště, 4€/den)(1403 m). Naším cílem je vrchol Rötspitze (3496 m), resp. jeho severovýchodní hřeben (III-). Ubytování máme rezervované první noc ve winteraumu - bivaku - Kleine Philipp Reuter Hütte (2690 m), druhou noc na Clarahütte (2036 m), protože na Philipp Reuter už měli plno (obojí se rezervuje na Clarahütte).

Po poledni tedy vyrážíme po prašné silnici, dost frekventované výletníky. Cesta stoupá podél vydatného potoka tvořícího četné efektní vodopády. Od Pebellalmu se jde těsně při potoku, stezka strmě stoupá. Nicméně tento úsek jde objet po prašné cestě, sjízdné i auty (ovšem se zákazem vjezdu cyklistů). Jdeme na těžko, jako za starých časů, tak se nám moc zlehka nešlape (neseme komplet vybavení na ledovec, na lezení, na spaní a vaření na nevybaveném winterraumu...). Nicméně údolí je to opravdu krásné. Na jeho konci se tyčí náš cíl, Rötspize, 3496 m, i s docela pěkným ledovcem (za posledních 20 let ovšem soudě podle fotek výrazně ubyl).

Na Clarahütte jsme za 2,5 hod. Tady už moc lidí není, přímo u chaty vlastně jen obsluha, holka, co umí i česky, s ní se domlouváme, platíme ubytko na winterraum (6€ na osobu) a brzy pokračujeme vzhůru po pěšině. Po lávce přecházíme potok (či spíše říčku), pak začíná hlavní stoupání k winterraumu. Brodí se několik menších potoků, některé jsou docela nepříjemné. V zimě je údolí sužované lavinami, které zničily několikrát jak horní, tak spodní chatu.

Jak jsme byli upozorněni na Clarahütte, nahoře na Philipp Reuter není voda. Pramínek neteče a vodu z potoka není dobré riskovat, vzhledem k množství ovcí, pasoucích se okolo chaty. Tak vlečeme 4 litry vody (plus dvě piva). Závěrečné stoupání je nekonečné. Shora nás od chaty pozoruje mladý Rakušák, fotograf, kterého budeme potkávat celý náš pobyt. Trvá nám to od Clarahütte 2,5 hod (včetně svačiny). Na druhé straně údolí se tyčí zaledněná Dreiherrnspitze (3499 m).

Winterraum je prý až pro deset lidí, ale rozumně pro 8 a pohodlně pro 6. My jsme tam tři. Jsou tam i kamna (nevyužíváme), vařič (máme svůj), nějaké jídlo (máme svoje), nádobí (máme ešus), deky (máme spacáky). V klidu vaříme, jíme, užíváme si večer, Rakušák pořád venku fotí, my jdeme spát.

Vstáváme v 5:15, chatu opouštíme v 6, ovšem chybně směrem na Vd. Umballtörl, protože to podle mé GPS vypadá, že se na hřeben nastupuje tam. Ale podle popisku a mapky z Alpintouren Lucka upozorňuje, že máme stoupat rovnou od chaty po moréně ke sněhovému poli (pokud tam ještě je). Takže se kousek vracíme a vydáváme se správnou stezkou. Už je světlo, tak to nacházíme snadno. Stoupáme přes suť a balvany ke sněhovému poli, to se obchází zprava, suchou nohou, až na hřeben. Tam jsme za hodinu. Jinak pod sněhovým polem se dá nabrat voda, tedy od chaty cca 45 min vzhůru.

Hřeben, cca 3040 m, začíná lehké lezení, místy docela vzdušné, jen s velmi sporadickým jištěním (pouze v nejtěžších místech, všehovšudy jedna skoba, jeden kroužek, jeden slaňák, pár tyčí). Postupujeme docela svižně, zpočátku bez jištění, pak s průběžným jištěním, kdy se tam snažím cpát smyčky, chceme to jít na jistotu, přeci jen teď máme trochu posunutá měřítka rizika. Na hřebenu se některá místa dají obcházet, ale často mi to přijde lepší lehčím lezením přímo po hřebenu, než nejistou sutí okolo. První sněhové pole obcházíme zprava po skalnatém hřebenu suchou nohou a dostáváme se pod vrchol Untere Rötspitze (3290 m). Zprava z jihotirolské (italské) strany po ledovci stoupají dvě skupiny, ale mají tam dost tvrdý led, poměrně prudký, tak jim to moc nejde.

My se lehkým terénem dostáváme k vrcholu Untere Rötspitze, který se obchází zprava, kousek dolů a začíná další sněhové pole. To se pokoušíme opět obejít, ale nejde to, musíme na mačky a na sníh, naštěstí už docela měkký a dobře schůdný.

Za ním začíná asi čtvrtý výšvih hřebene, poměrně obtížné místo, kde se nám ztratí naši pronásledovatelé ze Südtirolu. Trochu doleva, pak vzhůru komínkem, kde jsou tři kovové tyče a nahoře slaňák (dolů se to slaní). Pak už je to lehčí k poslednímu sněhovému poli. Zase mačky, v horní části je to docela prudký a je tam i nějaká trhlinka. Začíná poslední část, trochu písčitá, místy ale zase pěkná, neolezená skála. Spodek je trochu nepříjemný (dolů se dá slanit), hořejšek k vrcholu už je snadný, ale vzdušný. Tady nás dohání jeden podivín z té jihotirolské strany, sám (ostatní to asi vzdali).

Na vrcholu jsme v 10:40, tedy 4,5 hod z chaty, 3,5 hod lezení po hřebenu. Výhledy na Venediger, Glockner atd., paráda. Na četná upozornění a varování volíme sestup stejnou trasou. Tání ledovců totiž původní sestupovou trasu (přímo ke Clarahütte) udělalo prý dost nebezpečnou. Sestupujeme zpět hřebenem, částečně těžší místa jistíme, dvakrát slaňujeme, všeho všudy je to skoro stejně pomalé, jako nahoru. Navíc už se dostavuje únava. Nahoru nám to připomínalo Hintergrat na Ortler a dolů si připadáme s hledáním cesty jako na Hörnligratu na Matterhornu. Sestup po hřebeni (v 11 z vrcholu) nám trvá 3 hodiny. Pak další hodinu k chatě (cestou bereme vodu). Tam nikdo není, ale někdo tam má věci. Večer tam má být plno, proto musíme dolů. Vaříme, odpočíváme. Až ve čtvrt na pět se vydáváme na sestup ke spodní chatě (Clarahütte), kam dorážíme v půl sedmé, akorát se podává večeře. Cestou jsme se už hodně trápili, stehna bolela, nohy taky, nejsme zvyklí. Na chatě si Lucka dává jídlo (8 €), já jen pivo (4€), platíme ubytko (Matrazenlager 10 €) a brzy jdeme spát (po vyfocení úplňku).

Další den míříme domů, už se těšíme na Nelinku. Poměrně brzy opouštíme chatu, akorát dochází první skupina s vůdcem zdola, jsou pekelně rychlí. My se ploužíme. Je krásně, tak to nějak jde. Dole to obcházíme po serpentinové silnici. Trvá nám to k autu dvě hodiny. Pěkný výlet to byl.

Užitečné odkazy:

http://www.alpintouren.com/ - tůra na serveru alpintouren
http://dav-essen.de/ - Clarahütte
http://www.alpenverein.at/ - bivak Kleine Philipp Reuter Hütte
http://gps-tracks.com/ - turistická mapa, GPS logy...