zde verze pro tisk

Skialpy Berliner Hütte - Schwarzenstein

 

Původně jsem se o této akci ani nechtěl zmiňovat, ale udělala na mě takový dojem, že musím. Sice jsme nedosáhli kýženého vrcholu, ale přesto byly zážitky veliké. A taky mám pár informací, které se mohou hodit.

Týden po úspěšné výpravě na Dachstein jsme opět zamířili do Alp na skialpový víkend. Tentokrát do Zillertalu a sami. Předpověď počasí nebyla moc slavná, ale i za oblačného počasí se může zadařit. V plánu jsme měli skialpování v okolí Furtschaglhausu v ideálním případě s odvážným výstupem na Gr. Möseler. Dopadlo to však trochu jinak.

Z Plzně se vypravujeme v pátek opět asi v půl sedmé, tentokrát po dálnici na Rozvadov. Přes Mnichov, Kufstein, sjezd Zillertal, Mayerhofen, Ginzling přijíždíme už krátce po desáté hodině ke Ghf. Breitlahner (1256 m) (z Plzně 460 km). Dále pokračuje zpoplatněná silnička (10 € za auto) na Schlegeisspeicher (1782 m), odkud se vychází k Furtschaglhausu. Překvapeně však zjišťujeme, že se zde mýtné zřejmě vybírá ručně (čekali jsme automat) a že zde nyní nikdo není. Až doma na internetu zjišťuji, že silnice je otevřená od poloviny května do konce října denně od 6 do 19 hodin (http://www.tauerntouristik.at).

Zajíždíme tedy na parkoviště u Breitlahneru. To má být placené, v zimě se ale zřejmě poplatky nevybírají. Ulehám vedle auta pod celtu, Lucka spí v autě.

Kránu chvíli padá něco mezi deštěm a sněhem, ale postupně se počasí zlepšuje a vykukuje sluníčko. Místo na Furtschaglhaus vyrážíme přímo z Breitlahneru po zasněžené cestě na Berliner Hütte (2042 m). Zpočátku je to spíše po rovině, pak se cesta u krásných ledopádů začne zvedat. Občas překonáváme spadlé laviny, nejhorší je to v soutěsce nad Grawandalmem (cca 1800 m), kde cesta vede po vysuté betonové lávce. Teď, když stoupáme nahoru, mi to ani nepřijde, ale další den, cestou dolů po zmrzlém sněhu, se docela vybojím. Dochází mi zmínka u jedné z túr na alpintouren.at o lavinoznosti přístupové cesty. Dokonce se tam uvádí, že je vhodné počkat, až je přístupová cesta bez sněhu. Ostatně, ono toho sněhu na svazích nad cestou moc nezůstalo.

Míjíme chatu Alpenrose (1873 m), kde odbočuje cesta vedoucí přes Schönbichler Horn (3134 m) na Furtschaglhaus (odtud 5 hodin cesty). Ještě trochu prudší stoupání a jsme na Berliner Hütte. Trvalo nám to tři hodiny. Za celou dobu jsme nepotkali (a ani nepotkáme) ani živáčka.


Berliner Hütte.

V útulném Winterraumu se trochu posilňujeme a vyrážíme směrem na Schwarzenstein (3369 m). Měly by to být 4 hodiny cesty. Nad chatou podél potoka Zemmbach, a pak doprava širokým údolím přímo k ledovci Schwarzensteinkees. To je zimní cesta, letní traverzuje svahem vlevo od nás. My se však držíme vyšlápnuté stopy.


Stoupáme nad chatou.


V silném větru širokým údolím.

Dosavadní slušné počasí se kazí a vítr zesiluje na rychlost, kdy nám začíná krást věci (např. odložené rukavice, zapíchnuté hůlky atd.). Zatahuje se, vrcholy se skrývají v mracích. S myšlenkou, že není špatné počasí, jen špatné oblečení, pokračujeme proti větru dále. Na ledovci se při pohledu na dvě velké trhliny navazujeme a stoupáme ještě kus po ledovci. Pak však Lucka prohlašuje, že už nemůže, a tak to ve výšce asi 2500 m otáčíme.


Připravuju se na sjezd.

Sjezd není nijak požitkový, tvrdý ufoukaný sníh se střídá s navátým prašanem. Bohužel je špatná viditelnost a tyto přechody vůbec nejsou vidět. No ale celkem bez problémů sjíždíme údolím zpět k chatě. Až kousek nad chatou je klasická krusta, jak to přes den natálo a teď zmrzlo, a v tom se jede opravdu blbě.

Na chatě je příjemně (když se mi konečně podaří roztopit kamna). Ubytování pro členy AV stojí 6 € + 1,5 € za kg dřeva, místo je zde pro 14 nocležníků. Podle zápisů zde moc lidí nepřespává. Před námi zde byla skupina osmi Čechů před čtrnácti dny. Náhodou pak narážíme na jejich článek - http://www.sodud.net/ – takové je to za hezkého počasí.

Ráno je sice oblačno, ale vrcholy vidět jsou, možná by to mohlo vyjít. V osm hodin se vydáváme známou cestou vzhůru. Širokým údolím přímo k ledovci Schwarzensteinkees a po něm, již navázaní, se stáčíme mírně vlevo východním směrem. Po třech hodinách se dostáváme do výšky asi 2900 metrů. Silný vítr nás dost vyčerpal, ale hlavně už jsme v mracích a viditelnost se výrazně zhoršila. Když se mraky trochu rozfouknou, můžeme spatřit nedaleko před námi sedlo Schwarzensteinsattel (3143 m). Od něj výstupová cesta vede jižním směrem po mírně soupajícím ledovci a až krátký závěrečný hřebínek je skalnatý. Tam my se však dnes nepodíváme, protože Lucka odmítá sebemenší pohyb směrem vzhůru. Obává se, že bychom netrefili zpět, v té mlze se prý nedá orientovat. Marně jí přesvědčuju, že jí bezpečně nanaviguju. Lucka má v paměti, jak zde bloudil v létě v mlze jeden její známý a velmi se bojí. Nepřemluvím jí.


Tady je vidět, že není moc vidět, i když je zrovna trochu vidět (vrchol Schwarzensteinu).


Dál ani krok.

Sjezd je podobný jako včera, jen viditelnost asi ještě horší, takže občas nás překvapí sklon svahu, o povrchu ani nemluvě. S lanem se jede dost blbě, vpodstatě nedělám nic jiného, než se zoufale snažím se do něj nezamotat. Prý už mi to pak docela jde. No nevím. Každopádně to chce bez hůlek, hlídat si lano a dělat obloučky shodně s Luckou v pravidelném rytmu. Za normálních podmínek by to nebyl problém, ale tady je to nadlidský výkon.

Z chaty zažívám snad nejhorší sjezd v životě. Úzká pěšina je zrmzlá a brzdit pořádně není kde. Potupně plužím, protože nic jiného se dělat nedá. I tak to je o hubu. Chvílema se fakt bojím a pomýšlím na pěší sestup. Traverz zmrzlým laviništěm nad propastí je takový bonbonek. Pak už to jde.

Ve tři jsme u auta, v osm doma. Jsem rád, že se mi podařilo udržet všechny části těla v provozuschopném stavu. Nezapomenutelný zážitek.

Užitečné odkazy:

http://www.alpintouren.at - skialpové i jiné túry (německy)
http://www.snow-forecast.com - předpověď počasí, která opět seděla (anglicky)
http://www.lawinen.at - informace o lavinovém nebezpečí, počasí v Rakousku (německy)
http://www.sodud.net/ - šodúd VYPRAHLO - skialp nejen v Zillertalu (česky)