Skialpy v Totes Gebirge

Skialpy v Totes Gebirge

Tentokrát jsem neponechal nic náhodě. Již několik týdnů jsem bedlivě sledoval počasí v Alpách a žil ve stavu neustálé pohotovosti k výjezdu na skialpy. Víkend 8. – 9. dubna 2006 vypadal již z dálky slibně a čím více se blížil, tím se předpověď lepšila. Ve čtvrtek už bylo zřejmé, že v pátek i v sobotu bude jasno téměř v celé střední Evropě. Ovšem od západu se to postupně mělo začít kazit. Logicky čím více na západě, tím dříve. Pro jistotu jsme proto zvolili oblast Alp více na východě. A protože nikdo jiný jako na potvoru nemohl, tak taky co nejblíže, abychom to s Luckou finančně snadněji utáhli. Totes Gebirge splnily tyto požadavky na sto procent.

Snažil jsem se na netu vyhledat skialpové túry v oblasti Prielschutzhausu, ale nebyl jsem úspěšný. Asi to je taková klasika, že o tom nikdo nepíše. Nebo jsem neměl dost štěstí a trpělivosti. Stačilo mi, že jsem našel jeden stručný komentář u nějakého článku, z kterého jsem si vyvodil, že je to tam na skialpy dobrý. Už jsme tam jednou byli v létě, tak jsme si dokázali trochu představit, co nás čeká. I když jsem si lámal hlavu s tím, jak se asi chodí na lyžích ten počáteční strmý úsek z údolí na chatu.

Prielschutzhaus (1420 m) je v této oblasti v zimě asi jediná opora. Jen jsem si říkal, jak se do Winterraumu pro deset lidí (plus deset nouzových míst pod terasou) vejdeme. Lidé se totiž v tomto termínu při tomto počasí dali předpokládat. Nějak jsem přehlédl, že chata je otevřená již od 1. dubna (do 17. dubna nepřetržitě, pak jen víkendy a od 13. května již letní provoz: Prielschutzhaus na alpenverein.at).

Takže tentokrát jen ve dvou opouštíme v pátek v sedm Plzeň a bez využití dálnice se přesunujeme přes Budějovice, Dolní Dvořiště, Mauthausen, Enns, Steyr do Hinterstoderu. Je to něco málo přes 300 km. Kupodivu to trefuju správně a v půl dvanácté už jsme na parkovišti kousek za Hinterstoderem.

Ulehám na asfalt hned vedle auta, Lucka zůstává uvnitř. Noc je jasná a mrazivá. Ve 3:30 mě budí přijíždějící auto. Nemám celtu a teď toho lituju. Padla rosa v podobě jinovatky a mně je kosa. Dál už toho moc nenaspím a v šest jsem rád, že mohu prohlásit noc za ukončenou a vstát.

Jíme, balíme a odcházíme. Je krátce před sedmou. Na parkovišti spí ještě pět Čechů, kteří přijeli až chvíli před tím, než jsem vstával. Vypadají, že jim zima není. Jinak je tu dost aut, nevím kde všichni ti lidé jsou.

Jdeme pěšky po protažené cestě přes Brunnhäusl až k dolní stanici nákladní lanovky na Prielschutzhaus. Sněhu je i dole dost, ale po cestě je to asi rychlejší. Zjišťujeme, že chata je otevřená a plně obhospodařovaná (přibližný překlad). Tak aspoň odpadá problém s nedostatkem místa. Předjíždí nás dodávky nějaké horské služby. Ti se vezou auty až k lanovce, jinak je sem vjezd zakázán.


Pohled od Brunnhäuslu, zprava Priel, Brotfall a Spitzmauer.

Lanovkou je možno nechat si vyvézt nahoru batohy, čehož nevyužíváme. Trenink je trenink.

Nasazujeme lyže a vydáváme se vstříc prudkému stoupání, na které jsem zvědavý, protože si neumím představit, jak to může jít na lyžích. Nicméně stopa zde je.

A skutečně, stopa se klikatí mezi kameny, využívá sněhových ploch a provádí nás bludištěm skalek. Není to tedy zadarmo, výstup je to náročný. Ale jde to. Jen dvakrát musíme krátce sundat lyže a přejít místa bez sněhu. Začíná být taky slušné teplo a sníh rychle měkne.

Po strmém úvodu už je další cesta k chatě pohodová. Na chatě jsme v 10 hodin, tedy za tři hodiny. Je tady rušno. Ta horská služba zde má nějaké záchranářské cvičení. Každou chvíli vyráží po skupinách někam nahoru.


Výstup k chatě Prielschutzhaus, v pozadí Priel.

Ptáme se na přespání, prý to není problém, říct si máme večer. Tak odlehčujeme batohy a po odpočinku vyrážíme (je krátce před jedenáctou) nahoru, směr Priel.

V širokém údolí mezi Spitzmauerem a Prielem se dá jít vpodstatě kudykoli. My se držíme více vpravo, kudy rovněž vzhůru směřují skupiny záchranářů. Kousek nad chatou se v umělé lavině cvičí ve vyhledávání pomocí pípáků a sond. Mají i psy, ty jim nadšeně pomáhají hledat a vyhrabané díry pak hlídají.

Stoupáme přibližně v linii klasické turistické cesty na Priel ke Kühkaru. Závěrečnou strmou pasáž na hřeben zdoláváme bez lyží. Mačky ovšem nejsou třeba, sníh je měkký. V létě je tento úsek zajištěn ocelovými lany.


Výstup od chaty, v pozadí Warscheneck


Výstup žlabem v závěru Kühkaru.

Nahoře se stáčíme doprava a stoupáme opět na lyžích po široké planině směrem k Prielu. Otvírá se nám nádherný pohled na západní hřeben Prielu. Ten zdoláváme opět raději bez lyží jako ostatní. Jde to bez problémů. Cestou potkáváme celkem asi deset lidí, takže žádné velké davy. Ve čtvrt na tři jsme na vrcholu.


Gr. Priel ve své plné kráse.


Hřeben k vrcholu.


Pohled z vrcholu na výstupový žlab.

Chvíli se kocháme úžasnými výhledy, ale hodně to tu fičí, tak se brzy vydáváme zpět. Sjíždíme výstupovou cestou. Ten strmý žlab spíše sešoupáváme, je to hodně rozhrabané od lidí a trochu zmrzlé, tak to není nic moc báječnýho. O to více si však užíváme dlouhý sjezd dolinou k chatě. Čím níže, tím je sníh měkčí a jede se pohodověji.


Sjezd žlabem.

Za hoďku jsme na chatě a celé odpoledne se sluníme na verandě. Do toho si z koupené horké vody (1 l za 1,5 €) děláme polévku a kaši. Rakušáci na nás civí jak na šimpanze. No, když už jsme si sem to jídlo vytáhli, tak to musíme využít. Vařič se ovšem vytáhnout neodvažujeme, to by asi padli do mdlob (jinak na chatě teče studená voda). Nebojte chlapci, my vás za pár let doženeme, a taky si budeme dlabat koupené jídlo na chatě. Vždyť před pár lety bychom neměli ani na to ubytování tady, a teď si klidně dáváme pivka (stojí jen 3,5 €). Jinak večeři mají cca za 9 €.

Obhlížím Winterraum. No, nic moc, kamínka tu sice jsou, ale zrovna přepych to není. A velké taky nic moc. Ještě že spíme na chatě. Chatár nás dává na pokoj s těma pěti Čechama z parkoviště.

Pěkný Matrazenlager za pouhé 6,5 € pro Mitgliedry. Hned vedle pokoje je umělá stěnka, což ovšem nevyužíváme. Jsme znavení, jdeme spát se setměním.

Naši spolubydlící dnes vyráželi o dost později než my a cesta na chatu jim trvala pět hodin. To nás těší, většinou jsme my ti nejpomalejší. Oni ovšem šli hodně na těžko, navíc někteří jsou na skialpech poprvé. Zítra se chystají na Priel, ale trošku jinudy než my. Delší, ale méně exponovanou cestou přes sedlo pod Spitzmauerem a okolo Brotfallu (2360 m) zezadu na Priel. My už zítra nepočítáme s žádnými výkony, chceme se jen lehce projít pod Spitzmauerem a včas jet domů. Má se taky horšit počasí.

Vstáváme v půl sedmé a vyrážíme v osm. Stoupáme do sedla ke Spitzmaueru. Ze sedla se dáváme doleva po normálce na Spitzmauer. Před jedenáctou to otáčíme, jsme ve výšce cca 2000 m. Na vrchol je to ještě pěkně daleko, musí se obejít celý masív Weitgrubenkopfu. Taky se dá odtud sjet do údolí k Dietlgutu (vede tudy výstupová cesta na Spitzmauer popsaná na alpintouren.at).


Sedlo pod Spitzmauerem (tzv. u letadla).

My se vracíme zase zpět přes sedlo a užíváme si dlouhý a pěkný sjezd do údolí. Od rána je zataženo, ale teď se to trochu trhá a dole je sníh pěkně rozměklý.

Kupodivu to vykličkováváme až dolů k začátku lanovky, opět jen asi dvakrát sundaváme lyže a já jednou skáču malou skalku. Sníh ale rychle ubývá a za pár dní už to jet nepůjde. Po cestě se vracíme pěšky k autu (kde jsme asi v půl druhý). Parádní výlet úspěšně končí. Ani jsme se nehádali.


U dolní stanice lanovky. Až sem se dalo sjet, i když to tak nevypadá. V pozadí Spitzmauer.


Doplněk na základě čtenářských dotazů :-) (23.10.2012)

Ahoj, naše trasa kopírovala turistickou letní cestu, vyznačena je např. na mapě zde (odkaz nutno zkopírovat a vložit do adresního řádku, přímý odkaz je blokován): http://www.gps-tracks.com/TrackToGoogleSatMap.asp?CssFile=&FiOrt=gpstracks&NetzId=C03&LangDialog=d&LangTour=d&LogoPath=&PoiInfoWindowLogo=http://www.gps-tracks.com/Bilder/ColltexWerbung.gif&TrackId=S02499

Jsou tam obě varianty výstupu, my šli tu kratší, přes Kühkar. Je tam docela prudký žlab. Pokud není zmrzlý, tak se to dá jít normálně bez maček, jen lyže na batoh, dolů se dá slušně jet. Vychází se z Hinterstoderu (resp. parkoviště kousek za ním). Možnost spaní cestou na Prielschutzhaus (815 Hm / 2.5 h): (my to šli z parkoviště na chatu 3 hodiny).
http://huetten.alpenverein.at/huettenHome/DE/Home/index.php?huetteNr=0180
http://www.prielschutzhaus.com/
Když je chata zavřená, tak je tam otevřený Winterraum (jen 10 míst).

Vrchol:
1) Grosser Priel přes Kühkar (3h) (my to šli cca 3,5 hod)
2) Grosser Priel přes Klinserschlucht (3.5h) (druhá delší varianta, nešli jsme jí).

Převýšení: 1100 m

Takže za 6,5 hod. můžete být z parkoviště na vrcholu (oficiálně dokonce za 5,5 hod., to se ale obecně blbě stíhá, rakušáci jsou zdatní skialpinisté a tomu odpovídají jejich časy). Z vrcholu zpět na chatě za další hoďku. Budete toho mít plný kecky, takže je lepší strávit odpoledne s pivkem na terase a přespat. Je ale možné jet až dolů (plus cca další dvě hodiny), ovšem odpoledne stoupá riziko lavin a tak, osobně to nemám rád.

Doporučuju stránky gps-tracks.com, odkud je mapa a kde je i túra popsaná.
A nebo alpintouren.at.
Určitě ohlídat laviny na lawine.at. S lavinama to není sranda. No a počasí...


Tradičně užitečné odkazy:

http://www.alpintouren.at - skialpové túry (německy)
http://www.alpy.net - turistický průvodce po Alpách, informace o počasí, sněhu atd. (česky)
http://www.snow-forecast.com - informace o sněhu a počasí, vřele doporučuji (anglicky)
http://www.lawine.at - informace o lavinovém nebezpečí, počasí v Rakousku (německy)
http://www.lawinen.at - informace o lavinovém nebezpečí v Rakousku (německy)
http://www.wetter.at - počasí v Rakousku (německy)
http://www.alpenverein.at - Österreichischer Alpenverein - chaty, počasí, laviny (německy)
http://www.alpenverein.de - Deutscher Alpenverein - chaty atd.